NĚKDO PŘIJDE A BUDE MĚ MÍT RÁD aneb JÁ A TATÍNEK

Autorka: Bc. Karolina Amort

Když mi bylo asi 15 let, dostala se nám s kamarádkou do rukou knížka s tímto názvem "Někdo přijde a bude mě mít rád". A pokud si pamatuju dobře, hlavní hrdinka stála na začátku příběhu stála na římse okna hotelového pokoje v pátém patře a chystala se skočit dolů…                                                                            Nikdo, kdo by ji měl rád, nepřišel…                                                                                                                        Nikdo ji nezachránil...                                                                                                                                                    Nikdo jí nedal tu bezpodmínečnou lásku, kterou všichni chceme dostávat. 

Pamatuju si, že nás to strašně zasáhlo. To se jako musíme zabít, když nás nikdo nepotvrdí? Když se nebudeme žít skrze někoho? To má být naší ženskou životní misí najít někoho, kdo mi dá to, co mi chybí?

Ani nevím, proč se mi ta knížka vybavila… pamatuju si jen tu totální beznaděj, když hlavní hrdinka zjistí, že nikdo takový prostě nepřijde…

A to je konec příběhu… Buď budeš zachráněná – někým, kdo přijde, nebo si můžeš jít skočit.

Ale … co mi to vlastně chybí?                                                                                                                                      Co je to, co potřebuje doplnit?                                                                                                                                     A proč?                                                                                                                                                                      Proč cítím, že mi neustále něco chybí?                                                                                                                    Proč potřebuju zachránit?

Tak tolik k dojmu v 15 letech.

Včera, je mi skoro 40, jsem narazila na toto:

"Vtip je v tom, že každá ženská chce bejt zachráněná!!!"

Tato fatální věta byla pronesena v jednom neméně fatálním americkém seriálu.

Ta věta mi nešla z uší… Jako fakt? Pořád? Skoro ve čtyřiceti? Je ten problém skutečně v tom, že prostě stále toužíme být zachráněné? Že nakonec přijde někdo, s kým náš život bude konečně kompletní? Ještě stále? Po všech těch vztahových nezdarech? Kdy to prostě nevyšlo, ale my jsme přesto dál hledaly to samé, co před tím? Někoho, kdo nás zachrání z "naší věže"… Ten pan Pravý, který nám bude rozumět více, než my sami? Někdo, kdo nám konečně dá všechnu tu pozornost, uznání a ocenění, které si zasloužíme?

A nezní vám to tak nějak divně? Že by naše partnerské štěstí záleželo na tom, zda jsme potkaly nebo nepotkaly toho Pravého?

A jaký by vlastně měl být? Co u něj hledáme?

Neúprosným faktem, co se týká těch "pravých" – ve smyslu těch pravých pro nás je, že nejsou.

Hledání toho pana Pravého je v podstatě dětskou touhou být znovu ta malá holčička, princezna, která od tatínka dostane absolutně všechno, co si zamane. A to, že to dostane je ještě ta lepší varianta. Taky jste jako malé nemusely od tatínka dostat nic a jste skutečně odsouzeny k hledání někoho, kdo vám ho udělá. Ale protože to nikdy tatínek nebude a žádný muž vám to, co hledáte, tedy spíš v jaké formě to hledáte, dát nemůže, každý vás nakonec vždycky zklame. A za to mu, trestajíce tatínka, který vám nedal to, co měl, náležitě zatopíte.

A každý další pokus o nalezení svatého grálu - pana Pravého - skončí dalším fiaskem.

Tak a po tomto zjištění můžeme asi jít všechny spáchat hromadnou sebevraždu… Prostě nejsou ... nebudou a máme prostě nadosmrti smůlu.

Cesty ven, tedy spíše dovnitř, naštěstí existují. A existují i muži, kteří vás jsou schopni zachránit právě tím, že vás vlastně nezachrání. Tím, že s vámi tuhle hru prostě hrát nebudou. Na ty ale musí být člověk připraven. Prvním krokem ale určitě musí být uvědomění si toho, co se mi děje, nahlídnutí na situaci z jiného úhlu, zmapování problému.

Tak přijďte… Stačí si vybrat, kam budou vést vaše další životní kroky…

Další pan Pravý?

Nebo Vy?